Pavel v motorkářské helmě, je slyšet startování motorky a hlas, následně stojí Pavel uvnitř své stavby a mluví:
Na motorce prostě, jezdil jsem na mašině s kamarádama jeden den, prostě jsem se šel… já nevím, co to bylo, jestli ňáký Velikonoce, nebo… to si tenkrát pamatovala ještě maminka, a jeli jsme, pálili jsme to jak blázni, jeden předjížděl druhýho, protože jsme na tom… z toho neměli ještě rozum, no a přišla zatáčka, vyjelo auto… Já si to nepamatuju, já jsem byl měsíc mrtvej. Všechno jsem se učil znovu, jíst, číst, psát, chodit, mluvit, jak malý dítě. Všichni známí mě pohřbili! Potom, když jsem znovu šel městem, de facto tak lidi ze mě měli strach, mysleli, že viděj přízrak.
Během Pavlova povídání jsme občas viděli i záběry na ubíhající krajinu v mlze.
Pavel:
Můj život je akorát na mně závislej, jo, každej…, každej…, prostě je to na vůli člověka. Buď chce žít, buď chce tohle, nebo nechce. První, první, co bylo, první návštěva vlastně, když mě pustili na sobotu nebo na neděli ze špitálu domů, tak co bylo první, samozřejmě okamžitě na motorku.
Pavel v helmě jede na motorce, do toho zní jeho hlas: Za králem stojí davy a masy lidí a královo rozhodnutí se nesmí mýlit.